Miloš Broulík

Pistolníci z ČSSD a hra o bezpečnost

28. 03. 2017 23:58:39
Je fajn mít zbraň, se kterou si rozumím. Střílet přesně kam mířím. Okamžitě odpovědět, když jdou po mně. Zneškodnit vetřelce, nečekaně vpadnuvšího. Postavit se komukoliv, kdo ohrožuje moji rodinu. Přidat se k přátelům na obranu.

Ano, vlastnit zbraň je osvobozujícím pocitem bezpečí. Vlastnit něco, s čím mohu dokázat svoji čest, je neocenitelné. Přitom nikdo nemusí vědět, že ten malý kousek kovu mám po ruce. Jak osvobozující!

Helsinská deklarace práv občanů naznačila jistý okruh jejich jednání, jakým mohou vystupovat vůči společnosti. Je to obecná deklarace, nezahrnuje prostředky, kterými dosáhnout svobody. Není tam nic o přirozeném právu na nošení zbraně. Charta 77 kupříkladu čerpala mnohé podněty z této deklarace. V kontextu dialogu s mocí socialistického Československa sedmdesátých let minulého století může být příkladem jasných požadavků na demokratizaci země.

Požadavek zařazení práva na zbraň jako ústavního práva je pozoruhodnou troufalostí zařadit jakýsi technický prostředek mezi mentální prostředky jednání jednotlivce a společnosti.

Už od dob Slavníkovců jsme si zvykli v české kotlině používat vyvražďování jako prostředek ke konečnému řešení konfliktů. Nemusely být ani tak mezinárodní. A pak přišel jeden chlapík s knírkem a dokázal, že existuje konečné řešení a má osvobozující vliv na jakékoliv spory. Měli jsme tehdy zbraně, ale sami jsme jaksi uznali, že jsou k ničemu. Dnes tedy přichází návrh, aby se to už neopakovalo. Začneme tím, že uplatníme své ústavní právo a pořídíme si zbraň.

Existuje skutečně jedna země, kde právo nosit zbraň patří mezi základní práva dle ústavy. Také je příslušně využíváno. Pár jejích prezidentů si to ověřilo takříkajíc na svou kůži. A nejen prezidentů. I školáků a dalších civilů, kteří nějak nestihli svého práva využít včas.

Nahlédněme do svého rybníka. Jistě, ne každý je způsobilý práva na zbraň. Školení, zkoušky, praktická cvičení, psychotesty, to vše důkladně prověří způsobilost občana používat zbraň. Momentálně. Uherský Brod. Tam se právo vytříbilo. Představa, že by všichni štamgasti tasili včas, je absurdní. A sebelepší policie, ať třeba tajná a až po zuby ozbrojená, potřebuje aspoň náznak situace. Ozbrojme tedy štamgasty. Jistě na to mají právo.

Ale co ti hošíci, co nacvičují bojové situace někde u Chrudimi? Připraví si plán podle chytrých knížek a nebude mít šanci ani sebevíc pistolníků. Tedy pokud vymění své airsoftové zbraně za skutečné. Jistě. Proč by to dělali. Jsou přece slušně vychováni. Sportují. Nemají zapotřebí psychotestů. Ani na Internetu.

A co potom nějaký debil ve Vsetíně. Vyhodil do vzduchu barák, i když svéráznou zbraní. Všichni to tušili, ale když nemůže zasáhnout ani policie... Tady zbraň nepomůže. Tedy ne technická. Tu psychologickou nesmíme použít. Máme demokracii. V dávných časech existovalo řešení, ale to nebyla prý demokracie. Dnes už je, tak se k ní hlásí hlavní pistolník ČSSD.

Nevím, jaký jsem byl hrdina, když jeden kretén v hradecké ulici málem srazil kolegu na kole, dostihl jsem ho na stopce a vytasil na mě bouchačku ve snaze nepřipustit konverzaci. Zdali bych se cítil lépe, kdybych taky mohl vytáhnout pistoli?

A co si počít s džihádisty? V naší čtvrti zatím mešita nestojí. Jsem klidný. Byl jsem totiž na vojně. Při mobilizaci snad zbraň dostanu. Raději se poradím s pistolníky z ČSSD.

Autor: Miloš Broulík | karma: 7.51 | přečteno: 507 ×
Poslední články autora