Nedávno se na Internetu objevila mapa nového chálífátu, zahrnujícího i část Evropy. Považoval jsem to spíše za reklamní tah muslimů, zvěstující možná nábor mudžáhedínů, ale situace se vyvíjí jiným směrem. Komu před pár lety přistál v e-mailové schránce šot powerpointu s představou muslimů o budoucnosti Evropy, tuší, o čem tu chci psát.
Vzpomínám na jedno únorové zimní odpoledne roku 2006 v Halifaxu, Anglie. Vystupuji z kamionu chystajícího se zacouvat do výrobní haly firmy RENOLD. Mám tedy chvíli času abych se tu prošel okolím. Typická zástavba řadových domků. V nejbližším z nich prosklená výloha. Ukazuje se že jde o arabský obchůdek. Dvě ženské postavy zahalené v čádorech zastavují na chodníku a prohlížejí si mne. Asi sem nepatřím. Přicházejí muži. Arabští. Neodvažuji se zvednout fotoaparát, nevím, zdali jsem v Anglii, nebo nějakém arabském městě, abych mohl fotografovat. Něco mi v tom brání.
Vzpomínám také jednak na kapitolu historie dávné o příchodu maurů do Evropy někdy v osmém století, a také na kapitolu historie nedávné, psané v roce 1994 a dalších na Balkánském poloostrově. Nefandil jsem rozpadu Jugoslávie. Ale jako by se válečná historie opakovala.
Bezradné vlády starších členů Evropské unie řeší problémy imigrantů rozpačitě, aparát Evropské unie zase hledá nějaké demokratické řešení diktátorským způsobem vedoucím k nucenému dělení Balkánu.
Není divu, že obojí k ničemu nevede, což může vyvolat obavy té větší půlky Evropy, kam patří současné nečlenské země EU. Demokracie se v tomto kontextu stává prázdným slovem a současný konflikt na Ukrajině to jen potrhuje.
Maně vzpomínám tu neuvěřitelnou historku 11. září 2001 v New Yorku. Vypadalo to jako ve sci-fi filmu, když jsem večer sledoval televizní zpravodajství z USA. Opravdu se něco změnilo po tom datu. Dostali nás, říkám si, když s nechutí trávím na letišti nekonečné hodiny "zpestřené" důkladnými prohlídkami.
Sedím u oběda a čtu noviny. Píše se tam o problémech s arabskou klientelou v Teplicích. To mne zajímá. Žádní múdžáhedínové, ale rozvětvené rodinky těch bohatších arabů. Nemají potuchy o tom, jak funguje naše společnost. Žádný ohled na zdejší zvyklosti brát nemusí. Podnikavý našinec potom zůstává stejně bezradný při pomyšlení na přísun (dříve se říkalo) petrodolarů.
Neexistuje síla, která by dokázala zastavit vznik zmíněného chálífátu. Americký slon tancuje v afghánském porcelánu za přizvukování Unie zvané Evropská a vytváří panoramatické divadlo.
To panorama se jistě přestává líbit obecenstvu z Kremlu a okolí. Sedí tam báťuška car. Ne, Muromec urostlý, vládce posledního svobodného impéria. A vládne mocí velikou. Můžeme si myslet co chceme, ale posledním opravdovým státníkem s reálným uvažováním zůstává na výspě křesťanského světa Vladimír Putin.